STOPOVÁNÍ 2
BOŽE LIDIČKY, UŽ JSEM VÁM DLOUHO NEPSAL O SVÝCH LUMPÁRNIČKÁCH A TAK TO MALINKO NAPRAVÍM.
PROTOŽE SE PÁNÍČEK O MĚ ZAČAL BÁT (ASI 2 x JSEM PŘEBĚHL PŘES SILNICI DO SÍDLIŠTĚ), NEPOUŠTĚL MĚ OD LOŇSKÉHO PODZIMU NA VOLNO. BYLO MI TO LÍTO. JENŽE JSEM TAKOVÝ MALÝ NEPOSLUCHA A KDYŽ MĚ PUSTÍ, CHYTNU STOPU A NEVIDÍM A NESLYŠÍM. ZASE SE ALE K PÁNÍČKOVI VRÁTÍM.
PROTOŽE NA ZAČÁTKU ROKU BYL PÁNÍČEK SKORO 4 MĚSÍCE V NEMOCNICI, TAK JSEM CHODIL S PANIČKOU A TA NA TO NEMÁ NERVY MĚ V LESE PUSTIT.
AŽ JEDNOU, LETOS V DUBNU, DOKONCE PANIČKA PŘEMLUVILA PÁNÍČKA, ABY MĚ ZKUSIL PUSTIT V LESE NA VOLNO. MÁME TADY SPÍŠE TAKOVÝ LESOPARK KAMÝK, KDE JE FŮRA BAŽANTŮ, DOST LIDÍ S PEJSKY NA PROCHÁZCE A JE PRAVDĚPODOBNÉ, ŽE BY MĚ TAM NĚJAKÝ NEROZUMNÝ MYSLIVEC NEPICNUL. TAK SE PÁNÍČEK NAKONEC ODHODLAL MĚ PUSTIT. TO BYLO RADOSTI. LÍTAL JSEM PO LESE ASI HODINU, STOPOVAL BAŽANTY A KDYŽ JSEM SE POŘÁDNĚ VYBĚHAL, VRÁTIL JSEM SE K PÁNÍČKŮM, KTEŘÍ NA MĚ ČEKALI NA LAVIČCE.
OD TÉ DOBY SE TĚŠÍM VŽDYCKY NA VÍKEND, KDY VEZMEME S PÁNÍČKEM MOJI TETU FANYNKU, JDEME DO LESA, KDE MĚ PÁNÍČEK PUSTÍ, SEDNE NA LAVIČKU A ČEKÁ. MÁ SEBOU POVELKU, NA JEJÍŽ ZATROUBENÍ BYCH MĚL PŘIBĚHNOUT, ALE JÁ TO SPÍŠE MÁM JEN PRO ORIENTACI, ŽE PÁNÍČEK ČEKÁ NA MÍSTĚ. NO, ZÁBAVA, TO VÁM POVÍM.
TAK LIDIČKOVÉ ZATÍM PÁČKO A AŽ ZASE BUDE NĚCO NOVÉHO, PÍSNU.
VÁŠ ARCHIBALD
