U manželů Ratajových - poradci chovu
Lidičky, dnes mě vzal páníček na návštěvu k manželům Ratajovým, aby se poradil, "jak se na obra musí". Páníček si myslel, že jsem třeštidlo a útěkář. Jako kdyby nevěděl, že i když zdrhnu po stopě, zase se vrátím na místo, odkud jsem vyrazil.
Chodili jsme s páníčkem, s panem Jardou a paní Lenkou po lese a to vám byla nádhera. Tolik nových, pro mě dosud neznámých vůní, no super. Běhal jsem si a pořád kontoloval, kde jsou ti mí lidičkové. Když jsem odběhl dál, tak pan Jarda na mě zkusil tu svoji nádhernou přivolávačku - roh s takovým příjemným zvukem, že jsem hned zbystřil a běžel k človíčkům. Páníček mě chválil, dostal jsem i ňamíčko a tak jsem byl celý pyšný, jak mi to jde. Páníček mi prý takovou "trumpetu" pořídí. To se mi bude líp poslouchat, než tu protivnou píšťalku.
Taky jsem tam v jednom místě objevil náhernou vůni krve nějakého srnečka. Pan Jarda mě chválil, že je to barva 24 hodin stará a já, takový půlroční mlaďoch, jsem to prý suprově "přečetl". To vám byla vůně. Jsem holt stopař a prý mě má páníček cvičit na lov. Určitě to zkusí.
Tak lidičky, tolik dojmů z mého dnešního výletu. Mějte se "fanfárově".
Váš Arčí
